Aktuality

21.10.2013 Aktualizace disparitéru za rok 2012
Ke stažení je nyní aktuální verze SW nadstavby Disparitér zahrnující aktualizace ukazatelů finanční dostupnosti bydlení za rok 2012.

5.8.2013 Aktualizace ke zmapování regionálních disparit ve finanční dostupnosti bydlení pro rok 2012
Aktualizována data o vývoji regionálních rozdílů ve finanční dostupnosti bydlení za rok 2012.

11.9.2012 Aktualizace ke zmapování regionálních disparit ve finanční dostupnosti bydlení pro rok 2011
Aktualizována data o vývoji regionálních rozdílů ve finanční dostupnosti bydlení za rok 2011.

29.5.2012 Hodnocení projektu

Průběh řešení, zpracování a zejména výsledky projektu byly hodnoceny dvěma nezávislými oponenty a Hodnotící komisí poskytovatele, tj. Ministerstva pro místní rozvoj. Níže uvádíme vyjádření jednotlivých oponentů i Hodnotící komise. Projekt byl hodnocen jako "V - vynikající výsledky projektu".

28.5.2012 Housing Restitution and Privatisation: Both Catalysts and Obstacles to the Formation of Private Rental Housing in the Czech Republic and Estonia
V recenzovaném časopise International Journal of Housing Policy vyšel článek autorů M. Luxe, A. Kährik a P. Sunegy vztahující se k řešení projektu.

6.4.2012 Bytová politika - teorie a inovace pro praxi
Na začátku dubna 2012 vyšla v Sociologickém nakladatelství (SLON) publikace "Bytová politika - teorie a inovace pro praxi". Editory publikace jsou M. Lux a T. Kostelecký, autory jednotlivých kapitoly byli zástupci členů všech řešitelských pracovišť, která se podílela na řešení projektu "Regionální disparity v dostupnosti bydlení, jejich socioekonomické důsledky a návrhy opatření na snížení regionálních disparit".

30.3.2012 Reforma bytové politiky v ČR: návrh a výsledky simulací
Začátkem roku 2012 vyšla publikace typu policy paper autorů P. Sunegy, R. Jahody, T. Kosteleckého, M. Luxe a K. Báťi.

29.1.2012 Prognózování celkové potřeby bytů v současných podmínkách ekonomické recese
Na konci roku 2011 vyšla publikace typu policy paper autorů M. Polednika a M. Hadlače z Institutu regionálních informací, s.r.o.

22.1.2012 Certifikovaná metodika "Bezbariérové užívání staveb"
Dne 17. 1. 2012 byla Ústavem územního rozvoje v Brně certifikována metodika "Bezbariérové užívání staveb - metodika k vyhlášce č.398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb" autorky R. Zdařilové z Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava.

19.1.2012 Pasportizace v kontextu udržitelného managementu obecního domovního a bytového fondu
V rámci aktivity s názvem "Opatření ke zvýšení fyzické dostupnosti bydlení pro skupiny domácností nejvíce zasažených hospodářskou krizí" vyšel policy paper s názvem Pasportizace v kontextu udržitelného managementu obecního domovního a bytového fondu, autorem je J. Česelský z VŠB-TU Ostrava. 

8.1.2012 Metodika přístupného prostředí bytového fondu - CELOŽIVOTNÍ BYDLENÍ
Dne 21. 12. 2011 byla Ústavem územního rozvoje v Brně certifikována "Metodika přístupného prostředí bytového fondu" autorky R. Zdařilové z Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava.

29.12.2011 Zvyšování kvalifikace a rekvalifikace správců bytových domů jako nástroj udržitelnosti užitku bytového fondu
Dne 3. 11. 2011 byla Ústavem územního rozvoje v Brně certifikována metodika "Zvyšování kvalifikace a rekvalifikace správců bytových domů jako nástroj udržitelnosti užitku bytového fondu" autorů F. Kudy, J. Česelského a V. Koudely z Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava.

Anketa

Zhodnocení obsahové náplně stránek
Považujete informace prezentované na těchto stránkách za srozumitelné a přehledné?

Celkem hlasovalo 13049
Archiv anket

  • Slovníček pojmů

Úvodní strana / Slovníček pojmů

Vybrané obecné pojmy

  • Disparita =  nerovnost, různost, rozdílnost. Původem z latinského disparitas.

Vybrané pojmy specifické zejména pro problematiku fyzické dostupnosti bydlení

  • Fyzická dostupnost bydlení pro potřeby řešení projektu vyjadřuje lokální poměr mezi množstvím a strukturou existujících bytů a potenciální (strukturovanou) potřebou bytů. Fyzická dostupnost bydlení je definována jako zajištění dostatečného počtu bytů v pestré škále typů, velikostí a různého právního statusu tak, aby tento počet odpovídal aktuální a případně i budoucí předpokládané zdůvodněné potřebě domácností pro bydlení v dané lokalitě.
  • Byt je definován jako soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který podle rozhodnutí stavebního úřadu svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení. Souhrn bytů bývá označován jako bytový fond.
  • Trvale obydlený byt – byt, byt ve kterém v době sčítání byla alespoň jedna bydlící osoba přihlášena k trvalému pobytu.
  • Neobydlený byt -  byt, ve kterém v době sčítání nebyla ani jedna osoba přihlášena k trvalému nebo dlouhodobému pobytu.
  • Neobydlený byt – obydlený přechodně, je byt bez trvale hlášených osob, ale využívaný k přechodnému bydlení; většinou se jedná o byt, ve kterém byla sečtena dočasně přítomná osoba (osoby). Byt je obydlen přechodně, jestliže slouží pouze k přechodnému bydlení (např. z důvodů zaměstnání nebo studia).
  • Domácnost tvoří osoby, které spolu bydlí a společně hospodaří, tj. hlavní výdaje domácnosti jsou hrazeny společně.
  • Cenzová domácnost - cenzové domácnosti jsou konstruovány podle vzájemných příbuzenských a jiných vztahů jednotlivých osob od roku 1961, hospodařící domácnosti podle prohlášení sčítaných osob o společném či odděleném hospodaření od roku 1970. Bytové domácnosti jsou totožné s počtem bytů a jejich složení a hlavní charakteristiky jsou definovány souborem osob v bytě bydlících. Rozdíl mezi počtem cenzových a bytových domácností je možno považovat za počet domácností bez vlastního bytu. I když část společného bydlení je záměrné a chtěné soužití, zůstává značný počet domácností, které nejsou schopny - především z důvodů ekonomických - si samostatné bydlení zajistit.
  • Byt ve vlastním domě je většinou bytem v rodinném domku, může být i ve vlastním bytovém domě.
  • Byt v osobním vlastnictví je byt, který byl převeden do osobního vlastnictví (většinou v bytovém domě). Vlastník bytu je samostatně veden v katastru nemovitostí. Byt v osobním vlastnictví nemůže být v rodinném domku (byt ve vlastním rodinném domku musí být vždy vyznačen jako byt ve vlastním domě).
  • Jiné bezplatné užívání bytu se může vyskytovat ve všech druzích domů, jejichž vlastníkem je soukromá osoba; jedná se o bezplatné užívání bytu v domě, který patří příbuzným nebo jiným blízkým osobám.
  • Byt nájemní je byt užívaný na základě nájemní smlouvy, dekretu. Jako byty nájemní jsou uváděny i byty lidových bytových družstev (LBD), pokud dosud nebyly převedeny do osobního vlastnictví, byty podnikové, vojenské aj. Jako nájemní označí byt i osoba, která bydlí v podnájmu - v pronajatém bytě. Nájemní byty mohou být i v rodinných domcích, resp. celý rodinný domek může být jako nájemní.
  • Byt člena stavebního bytového družstva - jedná se o družstevní byty (pouze SBD po roce 1959), pokud dosud nedošlo k převodu bytu do vlastnictví. Mezi byty družstevní patří i byty postavené družstevně v nájemních bytových domech - např. půdní vestavba.
  • Byt člena družstva nájemců založeného v průběhu privatizace - jedná se o byty, jejichž uživatel je členem nebo účastníkem družstva, společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti, která vznikla v procesu privatizace domu. V katastru nemovitostí je jako vlastník domu zapsána právnická osoba (družstvo, s.r.o., a.s.). Nepatří sem žádné byty v osobním vlastnictví, tj. takové, kdy jsou v katastru nemovitostí zapsáni jejich majitelé, a to ani tehdy, kdy. tito majitelé posléze vytvořili právnickou osobu za účelem správy nemovitostí.
  • Obytnou plochu bytu tvoří podlahová plocha obytných místností a část plochy kuchyně, která přesahuje 12 m2. V případě bytu, který se skládá z jediné místnosti - obytné kuchyně, tvoří obytnou plochu bytu plocha celé této místnosti. V obytné ploše bytu ani v počtu obytných místností nejsou zahrnuty místnosti bytu vyčleněné k obchodním nebo pracovním účelům (k vykonávání zaměstnání); tyto prostory jsou součástí ostatních prostor bytu.
  • Celková plocha bytu je součtem plochy obytných místností, kuchyně a ostatních prostor bytu.
  • Podporovaný byt - nájemní byt, určený k sociálnímu bydlení, postavený se státní dotací.
  • Pečovatelský byt - podporovaný byt zvláštního určení nebo byt v domě zvláštního určení, který slouží k sociálnímu bydlení pro osoby v nepříznivé sociální situaci způsobené věkem nebo zdravotním stavem.
  • Vstupní byt - podporovaný byt, který slouží k sociálnímu bydlení pro osoby v nepříznivé sociální situaci způsobené sociálními okolnostmi jejich života, které ani při využití všech stávajících nástrojů sociální a bytové politiky nemají přístup k bydlení.
  • Upravitelný byt - byt, který bez dalších stavebních úprav může sloužit osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, tj. zejména osobám postiženým pohybově, zrakově, sluchově, mentálně, osobám pokročilého věku apod.
  • Chráněný byt - podporovaný byt v domě zvláštního určení, který je určený k uspokojování bytových potřeb osob se zvláštními potřebami v oblasti bydlení z důvodů snížené soběstačnosti a který splňuje stavebně technické podmínky upravitelného bytu.
  • Byt na půl cesty - podporovaný byt určený k uspokojování bytových potřeb osob, které mají zvláštní potřeby v oblasti bydlení z důvodů konfliktního způsobu života nebo rizikového prostředí, ve kterém žijí, a které nejsou schopny samostatně řešit svou nepříznivou sociální situaci a samy bez pomoci plnit povinnosti vyplývající z nájemního vztahu.
  • Druhé bydlení pro potřeby řešení projektu je definováno jako souhrn všech obyvatelných jednotek bydlení mimo trvale obydlené byty. Jeho rozhodující část v současnosti tvoří tzv. neobydlené byty a individuální rekreační objekty, v praxi však vykazuje řadu podob, mnohdy je realizováno bez rozhodnutí stavebního úřadu. Část jednotek druhého bydlení nesplňuje stavebně technické požadavky kladené na byt. Rozsah druhého bydlení není v ČR předmětem systematické evidence.
  • Neevidované přírůstky a úbytky bytů představují faktické změny počtu bytů vznikající bez rozhodnutí stavebního úřadu. Rozsah těchto změn je částečně patrný z porovnání údajů ze sčítání lidu, domů a bytů a průběžné evidence bytové výstavby stavebními úřady.

Vybrané pojmy specifické zejména pro problematiku finanční dostupnosti bydlení

  • Finanční dostupnost bydlení - dostupnost se vztahuje k zajištění určitého standardu bydlení (nebo různých standardů) za cenu (v případě vlastnického bydlení) či nájemné (v případě nájemního bydlení), které v očích nějaké třetí strany (například vlády) nepředstavuje nerozumné zatížení pro domácnosti. Zatížení lze měřit různými způsoby (viz indikátorový, referenční a reziduální přístup níže).
  • Indikátorový přístup k měření finanční dostupnosti bydlení – využívá indikátorů měřících zatížení domácností výdaji na bydlení; ty mají obvykle podobu podílu nákladů na bydlení k příjmům domácností. Jedním z nich je např. míra zatížení – podíl čistého nájemného nebo výdajů na bydlení na celkových čistých příjmech domácnosti. Předpokládá se, že finančně nedostupným se bydlením stává pro domácnost v okamžiku, kdy hodnota indikátoru překročí určitou stanovenou mez (či hranici únosnosti). Její objektivní stanovení je jen obtížně vědecky zdůvodnitelné, zpravidla je tedy stanovena normativně (postupem založeným na hodnotovém soudu).
  • Referenční přístup – odkazuje k situaci buď v jiném sektoru bydlení (např. nájemné by mělo být stanoveno na úrovni nájemného v soukromém nájemním bydlení) nebo k nutnosti zajistit bydlení určitým skupinám obyvatel (např. nájemné by mělo být stanoveno tak, aby si ho mohly dovolit domácností zaměstnanců s více dětmi a nízkou úrovní mezd).
  • Reziduální přístup - vychází z hodnocení výše tzv. reziduálního příjmu, který je roven částce celkového čistého příjmu domácnosti sníženého o výdaje na bydlení. Následně se porovnává hodnota reziduálního příjmu s normativně stanovenou částkou minimálních příjmů (může jí být např. životní minimum), která by domácnosti měla stačit na úhradu ostatních nákladů na živobytí (už bez nákladů na bydlení). Pro účely prováděných analýz byl reziduální příjem definován jako příjem domácnosti po odečtu výdajů na tržní nájemné a 1,5násobku minimálních životních nákladů (do konce roku 2006 se jednalo o složku životního minima – částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb jednotlivých členů domácnosti, od roku 2007 včetně pak 1,5násobek celkového životního minima domácnosti) členů domácnosti.
  • Životní minimum – stanoveno zákonem jako minimální hranice peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb.
  • Existenční minimum – definováno ze zákona jako minimální hranice příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití.
  • Price-to-income ratio (P/I) – poměřuje průměrné/mediánové ceny prodávaného bydlení a průměrné/mediánové roční čisté příjmy domácností.
  • Lending multiplier (LM) – udává poměr celkové sumy, kterou domácnost zaplatí v rámci splátek úvěrů na bydlení, k celkovým čistým ročním příjmům domácnosti.
  • Segment „privilegovaného“ bydlení – předpokládáme, že v tomto segmentu žijí lidé, kteří hradí regulované nájemné, lidé, kteří si pořídili vlastní nebo družstevní bydlení ještě před rokem 1989 a lidé, kteří měli možnost koupit si vlastní bydlení při privatizaci obecních bytů, během které byly a dosud jsou byty prodávány i hluboko pod úrovní tržních cen.
  • Segment „neprivilegovaného“ bydlení – předpokládáme, že v tomto segmentu žijí lidé, kteří hradí tržní nájemné a kteří z důvodu časově omezených nájemních smluv a zcela volného způsobu stanovení nájemného (prvotního i opětovného) užívají slabší legislativní ochrany před jednáním pronajímatelů, lidé označovaní někdy jako „nebydlící“ (manželé po rozvodu nebo dospělé děti, které z důvodu nízkých příjmů a nemožnosti dědictví „privilegií“ jsou nuceni žít v nechtěném soužití s jinou domácností), a lidé, kteří si pořídili vlastní či družstevní bydlení za tržních podmínek a uhradili trhem určenou cenu.
  • Podnikové výkaznictví ČSÚ – údaje o průměrných hrubých mzdách jsou vypočítávány jako podíl celkových mzdových prostředků bez ostatních osobních mzdových nákladů a evidenčního počtu zaměstnanců. V podnikatelské sféře jsou tyto informace zpracovány za ekonomické subjekty s 20 a více zaměstnanci, v odvětví finančního zprostředkování a v nepodnikatelské sféře pak bez ohledu na počet zaměstnanců.
  • Zjišťování mezd pracovištní metodou – spočívá v evidenci sídel jednotlivých organizačních jednotek podniku až na úroveň okresů, od roku 2002 do roku 2004 se postupovalo pouze tzv. podnikovou metodou (územní třídění je provedeno podle sídla vykazujícího ekonomického subjektu včetně provozoven dislokovaných na jiném území) a od roku 2005 se začalo opět se zaváděním sídla jednotlivých organizačních jednotek na úrovni krajů.
  • Regionální statistika cen práce (RSCP) - sbírá od roku 2001 data za jednotlivé zaměstnance na základě výběrového šetření a hlavním cílem zjišťování jsou mzdové úrovně zaměstnání podle klasifikace KZAM v jednotlivých krajích. Výběrový soubor tvoří více než 3 500 ekonomických subjektů podnikatelské sféry s 10 a více zaměstnanci, které celkově zaměstnávají přibližně 1,3 milionu zaměstnanců. Nepodnikatelská sféra, která je evidována odděleně, se šetří od roku 2003 plošně. V RSCP se ekonomické subjekty člení na organizační jednotky, jestliže je možné provést vnitřní rozčlenění podle okresů, ve kterých dílčí jednotky působí.
  • KZAM – klasifikace zaměstnání (KZAM) je mezinárodní klasifikaci, která člení zaměstnání do 10 hlavních tříd: KZAM 1 - zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci (manažeři), KZAM 2 - vědečtí a odborní duševní pracovníci (vědci a odborníci), KZAM 3 - techničtí, zdravotničtí, pedagogičtí pracovníci a pracovníci v příbuzných oborech (technici a zdravotníci), KZAM 4 - nižší administrativní pracovníci (úředníci), KZAM 5 - provozní pracovníci ve službách a obchodě (provozní), KZAM 6 - kvalifikovaní dělníci v zemědělství, lesnictví a v příbuzných oborech kromě obsluhy strojů a zařízení (zemědělci), KZAM 7 - řemeslníci a kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé, opraváři kromě obsluhy strojů a zařízení (řemeslníci), KZAM 8 - obsluha strojů a zařízení (kvalifikovaní dělníci), KZAM 9 - pomocní a nekvalifikovaní pracovníci (pomocní dělníci) a KZAM 0 – příslušníci armády.
  • Standardní bytová jednotka (definice Institutu regionálních informací, IRI pro účely sledování průměrných tržních cen a nájmů bytů) – byt I. kategorie s opotřebením cca 40 % a o podlahové ploše 68 m2 v běžné, nikoliv okrajové poloze.
  • „Přiměřené“ bydlení – bydlení, které z hlediska velikosti (měřené buď počtem pokojů nebo metrů čtverečních) odpovídá potřebám domácnosti určité velikosti (měřené počtem členů). Účelem konceptu přiměřeného bydlení je odstranit zkreslení hodnot míry zatížení (nebo jiného ukazatele finanční dostupnosti) vyplývající z toho, že domácnost užívá příliš velký nebo naopak příliš malý byt vzhledem k počtu členů domácnosti. Jedná se o normativní koncept, pro účely provedených analýz byly jednotlivcům byly přiřazeny byty jednopokojové, manželským párům či nesezdaným partnerům byty dvoupokojové, rodinám s jedním dítětem byty třípokojové a rodinám se dvěma dětmi byty čtyřpokojové.
  • Směrodatná odchylka – je definována jako odmocnina rozptylu, který představuje průměrnou čtvercovou odchylku obměn hodnot znaku od aritmetického průměru.
  • Variační koeficient – podíl směrodatné odchylky a průměru, bezrozměrná veličina.
  • Giniho koeficient – udává míru nerovnosti distribuce hodnot určité proměnné a poměřuje skutečnou Lorenzovu křivku s ideální křivkou rovné distribuce. Čím vyšší je hodnota Giniho koeficientu, tj. blíží se k hodnotě jedna, tím je rozdělení hodnot dané proměnné nerovnoměrnější; neboli regionální rozdíly v míře zatížení určitého typu domácnosti jsou větší. Naopak nulový Giniho koeficient odpovídá dokonale rovnoměrnému rozdělení hodnot proměnné a tedy minimálním regionálním rozdílům.
  • Koeficient β-konvergence/divergence – vychází z hodnot Pearsonova korelačního koeficientu, který měří závislost mezi přírůstkem sledované proměnné v jednotlivých krajích v daném roce a hodnotou proměnné v předchozím roce. Blíží-li se koeficient beta hodnotě 1, hodnoty sledované proměnné se zvyšují zejména v těch krajích, kde již byly vysoké v předcházejícím období, a regionální rozdíly se prohlubují. Obdobně, koeficient beta blížící se hodnotě -1 znamená, že se hodnoty proměnné zvyšují naopak zejména v těch krajích, kde byly v předcházejícím období nízké, a tudíž se regionální rozdíly zmenšují. Pohybují-li se hodnoty koeficientu beta okolo nuly, regionální rozdíly zůstávají na stejné úrovni. Koncept ß-konvergence/divergence je ekonomy používán zejména pro srovnávání ekonomik různých států, či regionů na základě dat o hodnotách reálného HDP/obyv. v jednotlivých státech, či regionech. ß-konvergence/divergence v této souvislosti vypovídá o tom, zda chudá ekonomika má tendenci růst rychleji než bohatá.